pátek 12. prosince 2014

Vánoce, aneb prokletí mého života


Tak jop nikdo sem moc nechodí, takže to pojmu jako vykecávačku, nad kterou si snad jednou řeknu, bylo hůř. Takový deníkový záznam abych nezapomněla, že vím co je to hůř... Jako vesměs všechny články tady... Jediné místo, které neztratím. Sešity a deníky nejsou pro mě. Jelikož je většinou najdou děti a udělají si z nich omalovánky ;)

Vánoce, svátky klidu, míru rodinné pohody. pro mě však letité prokletí. Každý jeden rok na období předvánoční i vánoční čekám s hrůzou v očích. jaká/é katasrofy mi čekají letos?

Loni se to sralo jedno za druhým. Pojištovna si vzpomněla, že jsem kdysi nedoplatila pár stovek a nasolila mi 10 000. Klasika. Do toho ex prodělal amputaci prstu. Klasika, alimenty počkají, na Vánoce přeci nepotřebuji.. Pak těhotenství, to byl jeden velký pobyt v nemocnici. Strach co bude, co se posere. Nakonec se ni 27.12 narodil krásný zdravý chlapeček a vše se tak nějak začalo dávat do kupy.

Pak když se vše celkem srovnalo jsem chytla letní nákupní manii. Z přechchozích let jsem věděla, že šetřit, myslet dopředu je mi stejně houby platný, protože i když jsem měla rezervu sebevětší vždy se něco posralo, přiletělo nad rámec. Takže jsem si letní čas užila syslením své vášně a to knih.

První průser nastal v létě. Chlap odešel z práce a prakticky 4 měsíce hledal jinou. Žádná mu nevoněla, nebo si ho tam vzali na zkoušku a pak už nezavolali. Hodně nám pomáhají jeho rodiče, ale kde je jejich hranice?

Prosinec... Začínáme a letos ve velkolepém stylu. Tomáš jaksi opomněl zmínit, že nějakých 6 let zpět si ještě s exmanželkou vzal pár dluhů a nikomu nic neřekl. jaké pak bylo překvapení, když mu přiletěla exekuce na účet skoro 300 000 !!! Ok mno prasklo to, teď už jen vysypat karty na stůl i s jinými. Do týdne víme, že dluhy na exekucích přesahují půl milionu...

Krása.. Pravidelně mám tyhle drobný v polštáři :/ Takže začíná koloběh s úřady a pokus o nějaký rozumný řešení. Avšak exekutoři jsou celkem namyšlení hovada a o nějakém splátkovém kalendáři nechtějí ani slyšet. S arogancí oznamují, že 25.12. tohoto roku můžeme očekávat jejich návštěvu.. Super.

Vesměs mi tu nemají co vzít. Dva staříčké počítače co nemají hodnotu víc jak 15 stovek, ok. Vše se zklidní a říkám si, že tedy máme vybráno... Ehmm ehmmm, nemáme. Letošní řádění nemocí. Mít 4/5 dětí na horečce s neskutečně bolestivou vyrážkou a horečkou je perfektní věc, to mi věřte. Vše ve stejný den po dobu 3-4 dní.. Ok ale jsem máma a když tedy Tomáš pracuje, což je dobře!!!, tak musím vše zvládnout prakticky sama. Občas sleduji zrcadlo, jestli se spíš nezačínám podobat opici s rukama vytahanýma až na zem... Perličkou je, když mi chlap oznámí, že je mu zle a asi se taky osypává!!! Nice po měsíci a půl v práci marodit? To je finito...

Každoroční počítání s tím, že alimenty končí listopadem a do března se s nimi opět nesetkám... Ani letos není vyjímkou.

Ok dobře stále by se řeklo, že dobrý. Jenže co čert nechce, začne mi zlobit kotel, Protéká voda a máčí mi koupelnu. Krásný... Riziko, že se voda dostane do elektronického zařízení v plynovém kotli je úžasné. Používání teplé vody se snažím uskromnit. Myju v myčce a riskuju jen večer na pravidelné koupání. Ok. To dáme.. Plynař má čas za 10 dní... Nezbývá než se modlit, aby vydržel. Bez kotle by nebylo teplo, voda by se dořešila, studená teče,ale v zimě bez topení... To by byl epickej průser. S mým štěstím sázím, že pokud skutečně vyhoří, tak to bude večer před návštěvou plynaře.

Dalším zbožným přáním je, aby vada byla jen někde v těsnění, 40 000 na nový kotel prostě není. nejhorší variantou je dočasný přesun do Prahy do bytu, než se na něj složí finance. Nemilá to vyhlídka minimálně na nějaký ten měsíc... Mno uvidíme, neházejme flintu do žita... Třeba to fakt nebude až tak hrozný, ne?

Já na prášky, tchán na prášky a do toho se sere zdraví jeho pejska. je to jejich další děcko. Co teď finance chybí a na všechny padá beznaděj...


Je teprve 12.prosince. Podle veškeré pravděpodobnosti všem sračkám ještě není konec... Doma můžu být hrdá na své děti. Všem se vysvětlila nastalá situace. Pochopily. Plán je jasný, seru !!!!!!!!! na celé zkurvené komerční vánoce. Uděláme si je na jaře, až se tyhle největší průsery srovnají. A to se vším všudy. upeču cukroví, vytáhnu stromeček a koupím nějaké ty dárky. Všichni 4 chtějí kola. Proč ne.. Budu to řešit. ve sněhu by si je stejně neužily... Takže budeme jiný :D Budeme prostě in s vánoci na jaře :D

Mno co už nikdo neumírá, dárky budou později a mě zůstává jen se vézt v roli zúčastněného pozorovatele. Zabít chlapa, že se nepřiznal k dluhům dřív? Čím bych si pomohla? Neříkám však, že mi to nenapadlo... Vztekat se, že bouchnul kotel? Ne někdy se prostě věci pokazí... Jsem ráda, že máme po boku tchána a nejsme v tom sami. Jsou to úžasní lidičkové a já jim za veškerou pomoc budu na vždy neskonale vděčná.. Zatím můžeme jen držet při sobě a snažit se vše vyřešit... Bez nich by jsme byli už v prdeli dávno... Jen je mi jich strašně líto... Snaží se seč můžou a přitom se stejně bortí dál a dál co může...

Takže všem přeji krásné vánoce!!! Bože fakt jo, nikdo by si neměl tímhle rok co rok procházet, rok co rok čekat jaké další průsery přijdou a jak moc potopí. Nepřeji nikdy nikomu aby si tím musel projít. Stačí jeden neštastný človíček, který stále i po letech věří, že třeba jednou.... Bude i líp, bez průserů a s pravou vánoční atmosférou, která k tomuto času patří.

Užívejte si toho co máte a mějte se krásně ;) My se budeme snažit přežít další rok. a Já snad do tý 30 vstoupím jako do nové etapy a prolomíme tohle každoroční prokletí ;) A kdyby ne? Budu asi muset najít nějakou čarodějku, která ze mě tohle prokletí sejme :D Už bych věřila všemu...



 A za rok si snad tohle budu číst s úsměvem na tváří, že už je vše za mnou... ;)




neděle 13. července 2014

Mužská ješitnost.....

Kdyby ti chlapi jednou poslechli…..

Dlouho jsem nic nepsala tak tady je jeden příběh o Pc haluzu…..


Mám starší počítač. Vytuněný všemožnými komponenty, otevřený a zatím zcela vyhovující. Jelikož mi na comp chodí i děti tak občas se jim podaří něco stáhnout, uložit nebo poklikat a mému mazlíčkovi se to moc nelíbí.


Takže takové jako přídavné lišty, přídavné aplikace a zcela nechutně zmatený vyhledávač není nic výjimečného. Nejotravnější jsou haluze, kdy Vám během hodiny vyskočí otravný okno s reklamou cca 5x.. To je pak o nervy, ale vše tak nějak odinstalovatelné.

Pak jsou tu úplně nechutné viry nebo soubory, které Vám zruší systém a začne Vám skákat modrá smrt..

Teď naposledy jsem vzteky málem prohodila počítač oknem. Nahrávám video – smrt. Formátuju do jiného souboru – smrt. Snažím se na něco kouknout – smrt… Takže fofr záloha nejcenějších věcí fotek atd. A celý systém od 0..

Když se vše předělá a vy si začnete na svém Pc vše dělat s úlevou, vztekne se Vám chlap. Začne vrčet a mlátit do stolu… Co se děje? Spadne systém v absolutní tmu bez šance byť jen nastartovat.

Takže koloběh za pomoci mého pc o pokus zálohovat data z jeho PC. Jenže o to víc napjaté jelikož tam má pracovní soubory a složky. Mno a huráááááá Vše přetaženo.
Takže začíná hra číslo 2 o obnovu systému. Jenže ten trvá 3 dny plné vzteku…

 
1.    Den, co se nainstaluje nebere flesh.. Zjištění, že bouchnul harddisk.

2.    Další systém jede, ale nejde zvuk… Tento den nastává pokus koupit prozatím bazarový pc, který by snad mohl fungovat-  nejde zvuk!!!! Zase. Navíc grafická karta se do pc nevejde… Takže přesouvání komponentů do původního.

3.    Další 3 systémy neberou zvuk…. A blbne start pc.

Čtvrtý den se konečně podaří naistalovat systém kde je zvuk volitelný v Biosu (nějaký haluz nikdy jsem to nechápala). Po restartu vše funguje jak má tak navrhnu zkusit ten původní disk, že třeba není poškozený… A ejhle on funguje!!!

Takže haluze se systémem, novým pc a jinými vzteky nakonec vyřešil jediný malinký restart…
Mno což, máme aspoň vyřešený pc pro děti J Vždy je vše zlé pro něco dobré.
Jen taková vsuvka – když systém spadnul a hlásil chybu tak jsem na netu našla 3 varianty oprav a přeposlala je chlapovi ať je zkusí… Mno a nebyl by to můj chlap, kdyby si to jen neproletěl a to jen 1. Radu… Kdyby totiž dočetl do konce hned první den tak 3. Rada byla tvrdý restart biosu !!! Takže celý tento proces vzteků, vrčení a nákupů byl zcela zbytečný z jediného důvodu – chlapy přeci vždy vědí všechno a nechat si radit od ženský, je pod jejich úrověň … Mno co dodat?


Takže po 4 dnech kdy bych se měla těšit ze svého počítače jsem neustále opouštěla své pracovní místečko, aby se partner mohl podívat na to nebo ono. Aby mohl stáhnout tu nebo onu aktualizaci …


Neštěstí… Avšak po několika úmorných dnech se zdárným koncem.







sobota 7. června 2014

Vykečávačka

Teplo leze na mozky?



Tak dnešek mi přiměl k „vykecávání“. Znáte takový ty dny, kdy je kolem Vás každej nasranej, a Vy jste v pohodě?

Dneska je venku první „letní“ den. Přímo vybízel k lehnutí si k bazénu a relaxu. Ale….

Dojdete večer domů a na Fb na několika různých skupinkách jako by to počasí v lidech probudilo zlobu… Několik „hádek“, osočování, nevhodných narážek…

Proč? Nějak to nechápu… Je v tom zloba, že musí být lidi v práci? Že se jim chlap otáčí po jiné v kratší sukni? O 2 dkg hubenější? Nebo co?
U skupinek kde jsou samý školáci chápu touhu jít ven k vodě, už mít volno prázdniny. Takže na nějaké věci tyhle „děti“ můžou reagovat zlostně… Proč ne? Známe ty mladé léta, kdy to že něco musíme, byla neskutečná nespravedlnost. Oni mají čas se to ještě naučit, nebo….

Nebo z nich vyrostou přesně ty „hádavci“ co se vyskytují i ve skupinách o generaci starší.

V dnešní době je běžné, že slyšíte hodně negativní reakce ze všech stran. Jedna (jo bude jich víc) mladá bloggerka (v této sféře velice úspěšná) ve své generaci bojuje s úctou a podporou lidí co ji sledují, ale běda jakmile to vyjde na světlo v realném životě… byla to celkem mela a z úspěšné holky je outsider, který je držen tou svou komunitou.  Proč? Nechápu…

Jak dneska poznáme kdo komu, co závidí? Je to přitom blbost… Když nahodíte, jak se Vám něco nedaří, jak musíte něco dělat, jak se s něčím perete, lidi si dneska mnou ruce, že jsou na tom líp…

Ale běda jakmile dáte vědět, že tvrdá práce má své ovoce…. To se pak ti největší „hráči“ ozvou…

Lidem se v dnešní době líbí být nad vodou a sledovat jak se ostatní topí… Přitom to většinou bývají již skoro utopenci, co nemají chuť plavat….

Takže já jsem ta, co plave, po vysloužené dřině si hovím a koukám, jak ostatní teprve pracují na tom, aby taky jednou mohli „odpočívat“.

A jsem velice ráda, že tyhle boje a vzteky už běží v mém životě jen jako pozadí na internetu… Pokud si někdo myslí, že mi „naštve“ Banem, vyhozením ze skupiny, nahlášením za to že se mi něco povedlo a mám něco, co někdo jiný nemůže mít, tak se šeredně plete. Protože mi život dal víc než jen, internet, ten je pro mě zábava, ne nutnost ;)

Mám ráda svůj klid, jsem „samotář“ a je to moje volba. Výhody? Nemám kolem sebe tyhle štěkavce, co Vám plivnou do tváře, jakmile skočíte o půl stupínku výš…

Závidět a vyčítat věci vytržené z kontextu umí každý, ale žít život jiného člověka už tak lákavé není… Každé pro má i svoje proti a každá výhra je dlážděná hromadou proher.


Nebudu „blázen“ a nebudu hlásit mír pro všechny.  Ale jak říkával jeden moudrý člověk „ chytrému napověz, blbečka kopni.“ Takže já si jdu hodit nohy nahoru, protože mi teď čeká pár velice „náročných“ dnů…. Budu se Válet u bazénu :P











neděle 1. června 2014

Práskni se :)

Tak něco o mě….
  
Tak jo, jsem holka duchem i srdcem 20letá (bude mi letos 30). Mám velkou rodinu celkem 5 rarachů. Nejstarší je zatvrzelá a problémová Riana 9 let, Pak synátor Rik 7 let, dvojčata Bela a Týna 3 roky a poslední neskutečně rozmazlený Skřítek. Proč rozmazlený? Protože si po dvojčatech užívám tu krásnou péči jen o jedno J

Studovala jsem zdravotní školu a vyrůstala v Praze. Teď jsem cca rok a půl na baráčku a to s sebou nese plno vtipných i trapných chvil. Jakožto holka co si otočila knoflíkem, nebo nemusela řešit nějakou zahradu jsem do toho spadla po hlavě. Minulý rok se startem péče o zahradu jsem jí dala takových jmen, že by Vám šli oči kolem, ale člověk se nesmí vzdávat… Každopádně slimák už není jen slimák ale za** ko**. co mi vše žere a žere a žere … ale o tom jindy.
 
Jak se žije s 5 dětma? Někdy je to úžasný, jindy byste nejraději utekli někam na samotu SAMI!!! Ale nikdy bych neměnila. Jsou to všechno moje srdíčka, můj důvod k životu.

Jinak zájmy… To je jednoznačný KNIHY!!! Moje nejoblíbenější činnost a část dne je, když si po celodenní péči o barák, zahradu, děti… zalezu večer, co je všechny vyženu spát k čaji a knize… Je to taková moje odměna a oddech k načerpání sil na další den.

Další zábavou bylo naskočení do bojových sportů. Zašla jsem si na tréning, zaplatila permanentku a tím skončila L Chlapa mi povýšili a dopadla jsem tak, že jsem od rána do pozdního večera s dětma sama doma… Takže teď na permanentku koukám a jen si říkám, že třeba ten časový nápor padne a budu moct pokračovat… No uvidíme.


Pak se můj život skládá z adrenalinových aktivit:

1.     Riana – nesnáší čtení (po kom je to netuším), každé povinně cvičení se neobejde bez řevu vzteku a nadávek… Dokáže se rozčilovat a řvát i 2 hodiny aniž by přečetla byť jen jedno slovo….
2.     Rik -  srdečný chlapec s přemírou citlivosti. Miluje všechny, dokáže oproti Rianě pomazlit mladší, věnovat se jim, ale umí i kvůli úplné hlouposti brečet hodinu a pak jako když luskne je ok… Někdy psycho J
3.     Dvojčata -  jo miluju jejich hádky o úplně stejnou hračku, kterou má právě v ruce ta druhá. Vše jen proto, aby ji daná holka dostala a mohla s ní mrsknout do kouta… Mno jsem zvědavá, až vyrostou, jak se budou dohadovat o šminky a oblečení: D
4.     Skřítek -  v této době 5 měsíční mimčo, které se ode mě nehne, usíná na rukách, večer spí výhradně mě na klíně, dokud si nedočtu a nepřesuneme se do ložnice. Vaříme tak, že mi asistuje na kuchyňské lince (ještě že ji mám VELIKOU).


Další věc o mě, jsem zastáncem pohodlných oblečků. Je mi jedno, jak vypadá poslední móda, já se musím cítit dobře a je mi pak fain. Šminky a líčidla všeho druhu – Jop rtěnka, řasenka a výjimečně stíny… S tím, že se „namaluju“ 2x do roka a ještě breptám, že se nemůžu „podrbat“ na oku: D je to prostě vopruz…



Tak to tak cca hlavní info pro zorientování se v hlavních věcech, které se mohou někde mihnout. J  








čtvrtek 29. května 2014

Dexter a následky...

Dexter a následně Miami

Tak tady bude článek o mojí obsesi, která začala zcela nevině.


Jako velká knihomolka, jsem jednou narazila na knihu Dexter v omnibusu (3 knihy v 1), A nějak mi utkvělo, že je to i seriál. Knihu jsem po nějakém váhání koupila a pak zjišťovala víc.
Verdikt byl jednoznačný 1 série se shoduje s 1. knihou a dál je to zcela odlišný. Takže jsem si přečetla 1 knihu a následně 1. sérii seriálu.
Seriál mi zaujal tak jsem pokračovala, až jsem se přistihla, že jedu jeden za druhým v každé volné chvilce. Byl to celkem zážitek pro celou rodinu. Protože neuznávám televizi. :O jo já nemám ( teda do nedávna neměla) funkční televizi. Stačilo mi jen to být s dětmi a knihy- hromady knih J Takže zmínky o Dexíkovi byli spíš sporadické z FB nebo i od úryvků rozhovorů.

Takže koloběh začal a já poctivě seděla a čekala, co dalšího si scénáristi připraví… Konec 8 série jsem obrečela jak malá holka. Dlouho se mi nestalo, že by mi něco takhle zasáhlo a zahryzalo se mi tak moc pod kůži. Tím spíš, že seriály a filmy jsou pro mě sporadickou záležitostí.

Obsese v návaznosti je Samotné Miami a Florida….. Nikdy jsem netoužila cestovat, stačil mi klid, spokojené děti a mé hnízdečko. Kolem mě se točilo „ Jedu k moři!“ „Jedeme do Holandska!“ – To mi jen udivilo… nemám ráda zimu J A já po celou dobu žádnou touhu neměla. Mám ráda svůj klid. Avšak teď po skouknutí seriálu mě posedlo to, že bych nejraději utekla do Miami. Jak je možný, že po tolika letech mě najednou chytlo zmizet? Rozhodně neříkám sama, a vůbec nešlo o dovolenou. Netroškařím, chtěla bych tam přesunout celou rodinu, sluníčko pláže a tak nějak celý tenhle „jiný“ svět.

Začala jsem se o to zajímat víc a narazila na milion překážek, od občanství, přes trvalý pobyt po zdravotní péči, která ač by měla být špičková je také „špičkově“ placená. Celkem mě to vyděsilo, ono totiž s 5 dětma je lékaře velice potřeba, stačí taková soukromá chřipková epidemie nebo střevní viróza a katastrofa je na světě…

Ale ani tenhle pro nás asi nezvyklý jev mi neodradil. Dokonce jsem říkala, že nechci ject ani na dovolenou na Floridu, mám totiž strach, že bych nechtěla zpátky… A to skutečně reálný strach…  Přes to všechno jsem měla bezprostřední období kdy mi až jakoby „bolelo“ touhou jít tam. Zkusit pracovní smlouvu, nebo jiný legální způsob. Ale byrokracie a podmínky jsou u nich skutečně velice přísné. A dostat se Na Floridu legálně s celou rodinou a s klidem bez imigračního se rovná neskutečnému zázraku, který se jaksi nekoná.
 
Takže Miami a Florida ve mně zůstalo hodně hluboko jako sen, který si prostě splním. i kdyby až za dalších 30 let tak prostě splním. Děti vyrostou a nebudou nás potřebovat, ne moc a já si pojedu užít svůj sen… Umřít do ráje… Aspoň pro mě…

Mezitím mám doma knižní sérii Dextra, na kterou jsem se těšila jak malá holka. Ale bojím se, bojím se toho, že se nechám vtáhnout do té bolestné touhy, že mi bude zase bušit srdce jak splašené a budu tam chtít hned. Zcela nereálně, toužit po tom co nemám…

Ale třeba tu bolest ani cítit nemusím, uvidíme. Na poštu by mi měla přijít 7 kniha ze serie a třeba mi to nedá a otevřu jí brzy…


Tak to touhách a přáních reálně i nereálně… O bolesti, která je snad zralá pro léčení chocholouškem a o mém snu…


Pokud někoho zajímá, jak se dá žít v dnešním světě s 5 dětma a nemít Tv řekněte J Kdykoliv to kdokoliv slyšel, koukal na mě jak na ufona: D Ale pro mě je to námět na další článek ze života… Možná ;)







středa 28. května 2014

Kousnutí - katastrofa

Kousnutí mravencem aneb katastrofické scénáře

Další příběh ze života je jen pár dní starý. Začalo to zcela nevině. Venku krásně – Konečně!!!! – a já se rozhodla, že když mám chlapa furt v práci tak posekám zahradu. Ta byla asi 2 týdny nedotčená, protože předchozí sekačka se tak nějak utavila. Přítel stačil jen jeden večer posekat kolem baráku a zahrada byla zatím jako džungle.

Takže… Vytáhle jsem prodlužovák, nahnala děti na zahradu a zapojila sekačku. Mno a tím jsem skončila… Ať jsem mačkala, co jsem mačkala, hýbala páčkami a čuměla i do motoru, tak se mi ji prostě nepovedlo nastartovat. Berte prosím na vědomí, že jsem přes 28 let žila v Praze v Paneláku a toto náčiní jsem vídala jen z rychlíku: D Takže jsem se pustila do okopávání kořenů tújí aby, jsme se jich zbavili už nadobro. Když se odpoledne – výjimečně ne v 8 večer – zjevil chlap měl z toho velikou srandu a zmáčknul 2 TLAČÍTKA NARÁZ a sekačka jela… Mno připadala jsem si jak idiot … Skoro jako moje proslulá motyčka… ale o té zase jindy…

Takže jal se sekání trávy, vzal si šortky a sekal a sekal a sekal. Tráva byla z džungloidního stavu uvedena do přijatelného.  Večer usedl k PC a jen tak ledabyle oznámí, že ho něco kouslo a že to svědí. No a známe to chlapy a jejich auínka. Přešla jsem to bez komentáře. Druhý den mi volal z práce a stěžoval si, že noha bolí pořád a víc.  Stále jsem to neřešila a dala mu večer bactroban aby si to namazal a dal mi pokoj s kousancem od mravence… Začal mít zimnici a usnul… Asi rýmička se mu přidala…

Nastal pátek a chlap měl celodenní. Po pár hodinách, asi dvou, telefon. Že prý noha bolí jako čert a že mu natéká…  mno a to jsem už zbystřila a dala si dvě a dvě dohromady. Co když se mu do nohy dostala infekce? Mno stále s celkem ledovým klidem jsem mu oznámila, ať si zajede na pohotovost. Jenže on je to nově Pan vedoucí a nemůže jen tak odejít, tak že prý až večer po práci…

Takže den šel dál, já se hrabala v zahrádce, čekala na příjezd brášky na víkend a celou pitomou nohu vypustila z hlavy… Po několika dnech kdy se vše točilo kolem zkulturnění zahrady jsem se těšila na večer s knihou… A pak ejhle. Po příchodu domů z práce mi tu svoji nohu ukázal a já málem padla na zadek… Noha velká rudá a horká… Umyl se a jel na pohotovost a já hned žhavila drát a koukala na internetu, co by to mohlo být… jediné dostupné obrázky připomínaly otravu krve a bakteriální infekci…

A tady začíná moje katastrofické myšlení. Nažhavila jsem drát a řešila to s kamarádkou. Ta obdržela fotku a začala panikařit víc než já, že je to otrava takže si ho nechají v nemocnici.  Syn s bratrem seděli v obýváku u Pc a my po tel rozvíjeli diagnózy. Celá debata se stočila na to, že kapačky sou dobrý, jen aby to nebylo něco horšího a nemusel na amputaci. To jsme samozřejmě začali rozebírat a řešit, když přišel bratr celý bílý „ jak jako amputaci? Oni mu uříznou nohu?“ My dostali záchvat smíchu a vyvrátili mu to. Zatím se nevědělo. Čekalo se na telefon. Jenže my by jsme nebyli my kdyby se nezašlo ještě dál. V každé situaci ať hypotetické nebo reálné je to kouzelné „mohlo by být hůř“. Takže naše konverzace se stočila ke kvadruplegikům. A to bylo úplně šílený kluci chodili a koukali na nás, jako co si děláme za srandu a jestli je to tak hrozný. A já je uklidňovala, že ne a že se cizí telefony neposlouchají…  Během rozhovoru coby kdyby, který mě zcela rozptýlil, abych nezešílela čekáním na to co to mé „6. dítě“ nakonec má jsem napjatě očekávala hovor z nemocnice.

Nakonec jsem se dočkala. Tak volám zpět a ptám se co? Odpověď byla zcela kouzelná: „Nic dobrý. Nejdou mi světla na autě.“ Koukala jsem jak péro z gauče… „Jak jako světla na autě? Se ptám na špitál? Co ti řekli?“ Zcela laxní přístup: Nic jdu řešit auto….“

Takže já celá v šoku volám zpátky kamarádce a říkám jí co právě padlo za rozhovor. Ta již zcela vyčerpaná dostala záchvat smíchu a smála se tak až jsem se začala řehtat taky a nechala světla světlem….

Později mi dorazil domů, že jen žárovka vyhodila pojistky a dobrý. Najednou přikvačí brácha s ledovým klidem mu oznámí: „ Se z toho auta nepo, ta už tady řešila rampu až ti uříznou nohu….“ A na mě došel další nával smíchu, chlap na mě koukal jak na svatej obrázek a jen mu padla čelist…  Když jsem se uklidnila tak jsem mu vysvětlila proč a co a jak. Mno zná mi tak jen mávnul rukou a KONEČNĚ mi oznámil diagnózu: Silná alergická reakce asi na mravence. Dostal pigáro do prdel* a šel s práškama domů.

Další průběh už je poklidný po lécích spal během pár minut a byl klid: D Nakonec je však vysadil (blbec) a raději šel do práce, protože „to přece nic není…..“ A on chce jezdit autem a to se vylučovalo s medikací….

Večer se náchílil ke konci, děti jsem nahnala do postle a já hodila nohy na stůl, vzala si knihu a četla dokud mi nezačalo lízt na nervy chrápání z křesla vedle mě ....


Tak toť příběh od ničeho k bebínku přes amputaci po zcela rychlé zahození za hlavu….







den....

Když se daří tak se daří

Tak jsem chvilku přemýšlela a vymyslela jsem téma blogu! Ale že to myšlení bolí…. :D

Tak pojmu to tu jako takový deníček pro pobavení…

Takže začnu dnešním příběhem a pak nějak ve volné chvilce sepíšu něco o sobě.

Dnešní den je takový výjimečný. Máme výročí 4 roky s partnerem, takže by to chtělo něco slavnostního. Takže se rozhodlo, že se udělá Kachna se zelím a karlovarskými knedlíky…

Jo ono se řekne, udělá… Ale Karlovarský knedlíky.. ,mno jednou je vše poprvé. Patlám, mixuju a zase patlám až z toho je barevná hrouda… Zkouším jeden malý uvařit, jestli se nerozpadne a on drží!! Sláva. Takže s chutí nahážu xx knedlíčků a vařím. Po asi 5 minutách koukám, že v hrnci je nějaká jednolitá kaše!!!!!!! Grrr mno nic nechám to dojít a nakonec zachráním většinu. Asi jsem špatně zamíchala a pár se rozpadlo.

Kachna!!!!! To je případ sám pro sebe… dneska je moje šance tak 50/50. První pokus před lety dopadl tragicky, tvrdé nepoživatelné cosi cestovalo do koše. Takže se pojistíme- projdeme na netu 1000+1 návod aby se kachna povedla. Mno a tradá po cca 5 hodinách je kachna luxusní až se rozpadá. Mám radost. Zelí už je rutina.
Takže slavnostní jídlo je hotové.  Rozhodnu se posbírat své ratolesti a jdu koupit nějakou tu zmrzlinku a na poštu.

1.    Trouble nastává, když jedno z dětí 3 letá Bela odmítá vstávat a fňuká. Když se mi ji podaří probrat s prosbou, honem honem, než začne zase lít, jak z konve začne trouble číslo 2… Ona chce šaty! Venku 15 stupňů a ne a ne si to nechat vysvětlit. Vyřešíme to tak, že šaty máme zastrkané do kalhot a na nich mikinu… Krize zažehnána odcházíme z baráku.

2.    Zdárně se doplazíme tempem vycházka na poštu. Jsme tam hned před odpolední otevíračkou. Já vesele natěšená peníze v kapse a beru si doklady. Dojdu k okýnku a koukám, jak vejr kde mám Občanku!!!?? Přemýšlím jak divá a pak mi to dojde… Já hloupá ji dala na skříň spolu s rodnými listy a přihláškami do školky!!! Aby chlap mohl dodat i moje nacionály. Mno nic nastává ukecávání paní za přepážkou, že je to balíček z lékárny se sunary a kašičkami pro malého. Chce aspoň nějaký důkaz, že jsem to já a tak ji na pult vysypu snad 100 lístečku. Kartiček průkazek s mým jménem a rodným číslem. Řidičák jaksi nevlastním… Paní teda chce vědět ať ji z hlavy vysolím rodné číslo. Tak to na ní vybalím, jak nejrychleji umím aby mi uvěřila a ona se chudák zasekne na prvních dvou číslech: D Mno zdárně odcházím z pošty s pocitem mé hlouposti a štěstím a balíkem uloženým v kočárku.

3.    Tak a poslední kapka nastane, když dojdu do místní Žabky…. Vezmu si energy drink, holky zmrzliny a paní pokladní, milá paní již na naši smečku zvyklá, holkám rozbalí nanuky a čeká, až si nakoupím. Dojdu ke kase a sebevědomě dám kartu. ŠOK!!!! Nedostatek prostředků na kartě! Bože co teď? Mám pocit, že se zahrabu nebo aspoň strčím hlavu pod zem… Paní pokladní s úsměvem mává rukou, že nevadí ať ji to do večera doveze chlap, že má odpolední do zavíračky. Já rudá až na prdeli volám přítelovi, aby s tím počítal, a zahanbeně odcházím. Chlap cca za hodinku dojel a „dluh“ uhradil… a já už nebudu věřit jako dosud, že mám na kartě prostředky a budu si brát jistinu 3 dnů převodu….


Jako bonus u sepisování článku telefon… koukám a dceři zvoní mobil.. zvednu to a ona záchranka co jsem potřebovala? Twl oni potvory vytočili sanitu!!! Tak se paní vroucně omlouvám, že mi děti vzali mobil a že se nic neděje, že si dám pozor, aby se to neopakovalo. Paní na záchrance velice milá, že se nic neděle… Bože trochu klidu už!!!
Takže sedím doma jedno dítě na klíně, druhý neustále na telefonu i 20x denně protože je u babičky a je plné dojmů, další 3 holky sedí u pohádek. A mě napadlo, že třeba bude někdo potřebovat povzbudit, pobavit, pohoršit a rád si přečte o úsměvném „neštěstí“ jiných.

Tak to by pro dnešek stačilo, pokud se mi chlap neudusí u večeře a děti neutopí ve vaně a já budu moct strávit večer na knihou…


Mějte se krásně, přeji všem klidný bouřkový večer: *