Dexter a následně Miami
Tak tady
bude článek o mojí obsesi, která začala zcela nevině.
Jako velká
knihomolka, jsem jednou narazila na knihu Dexter v omnibusu (3 knihy v 1),
A nějak mi utkvělo, že je to i seriál. Knihu jsem po nějakém váhání koupila a
pak zjišťovala víc.
Verdikt byl
jednoznačný 1 série se shoduje s 1. knihou a dál je to zcela odlišný.
Takže jsem si přečetla 1 knihu a následně 1. sérii seriálu.
Seriál mi
zaujal tak jsem pokračovala, až jsem se přistihla, že jedu jeden za druhým v každé
volné chvilce. Byl to celkem zážitek pro celou rodinu. Protože neuznávám
televizi. :O jo já nemám ( teda do nedávna neměla) funkční televizi. Stačilo mi
jen to být s dětmi a knihy- hromady knih J Takže zmínky o Dexíkovi byli spíš
sporadické z FB nebo i od úryvků rozhovorů.
Takže koloběh
začal a já poctivě seděla a čekala, co dalšího si scénáristi připraví… Konec 8 série
jsem obrečela jak malá holka. Dlouho se mi nestalo, že by mi něco takhle
zasáhlo a zahryzalo se mi tak moc pod kůži. Tím spíš, že seriály a filmy jsou
pro mě sporadickou záležitostí. 
Obsese v návaznosti
je Samotné Miami a Florida….. Nikdy jsem netoužila cestovat, stačil mi klid,
spokojené děti a mé hnízdečko. Kolem mě se točilo „ Jedu k moři!“ „Jedeme
do Holandska!“ – To mi jen udivilo… nemám ráda zimu J A já po celou dobu žádnou touhu
neměla. Mám ráda svůj klid. Avšak teď po skouknutí seriálu mě posedlo to, že
bych nejraději utekla do Miami. Jak je možný, že po tolika letech mě najednou
chytlo zmizet? Rozhodně neříkám sama, a vůbec nešlo o dovolenou. Netroškařím,
chtěla bych tam přesunout celou rodinu, sluníčko pláže a tak nějak celý tenhle „jiný“
svět. 
Začala jsem
se o to zajímat víc a narazila na milion překážek, od občanství, přes trvalý
pobyt po zdravotní péči, která ač by měla být špičková je také „špičkově“
placená. Celkem mě to vyděsilo, ono totiž s 5 dětma je lékaře velice
potřeba, stačí taková soukromá chřipková epidemie nebo střevní viróza a
katastrofa je na světě…
Ale ani
tenhle pro nás asi nezvyklý jev mi neodradil. Dokonce jsem říkala, že nechci
ject ani na dovolenou na Floridu, mám totiž strach, že bych nechtěla zpátky… A
to skutečně reálný strach… Přes to
všechno jsem měla bezprostřední období kdy mi až jakoby „bolelo“ touhou jít
tam. Zkusit pracovní smlouvu, nebo jiný legální způsob. Ale byrokracie a
podmínky jsou u nich skutečně velice přísné. A dostat se Na Floridu legálně s celou
rodinou a s klidem bez imigračního se rovná neskutečnému zázraku, který se
jaksi nekoná.
Takže Miami
a Florida ve mně zůstalo hodně hluboko jako sen, který si prostě splním. i
kdyby až za dalších 30 let tak prostě splním. Děti vyrostou a nebudou nás
potřebovat, ne moc a já si pojedu užít svůj sen… Umřít do ráje… Aspoň pro mě…
Mezitím mám
doma knižní sérii Dextra, na kterou jsem se těšila jak malá holka. Ale bojím
se, bojím se toho, že se nechám vtáhnout do té bolestné touhy, že mi bude zase
bušit srdce jak splašené a budu tam chtít hned. Zcela nereálně, toužit po tom
co nemám…
Ale třeba tu
bolest ani cítit nemusím, uvidíme. Na poštu by mi měla přijít 7 kniha ze serie
a třeba mi to nedá a otevřu jí brzy…
Tak to
touhách a přáních reálně i nereálně… O bolesti, která je snad zralá pro léčení
chocholouškem a o mém snu…
Pokud někoho
zajímá, jak se dá žít v dnešním světě s 5 dětma a nemít Tv řekněte J Kdykoliv to kdokoliv slyšel, koukal
na mě jak na ufona: D Ale pro mě je to námět na další článek ze života… Možná
;)
Žádné komentáře:
Okomentovat