Matkou na plný úvazek: den....

Když se daří tak se daří

Tak jsem chvilku přemýšlela a vymyslela jsem téma blogu! Ale že to myšlení bolí…. :D

Tak pojmu to tu jako takový deníček pro pobavení…

Takže začnu dnešním příběhem a pak nějak ve volné chvilce sepíšu něco o sobě.

Dnešní den je takový výjimečný. Máme výročí 4 roky s partnerem, takže by to chtělo něco slavnostního. Takže se rozhodlo, že se udělá Kachna se zelím a karlovarskými knedlíky…

Jo ono se řekne, udělá… Ale Karlovarský knedlíky.. ,mno jednou je vše poprvé. Patlám, mixuju a zase patlám až z toho je barevná hrouda… Zkouším jeden malý uvařit, jestli se nerozpadne a on drží!! Sláva. Takže s chutí nahážu xx knedlíčků a vařím. Po asi 5 minutách koukám, že v hrnci je nějaká jednolitá kaše!!!!!!! Grrr mno nic nechám to dojít a nakonec zachráním většinu. Asi jsem špatně zamíchala a pár se rozpadlo.

Kachna!!!!! To je případ sám pro sebe… dneska je moje šance tak 50/50. První pokus před lety dopadl tragicky, tvrdé nepoživatelné cosi cestovalo do koše. Takže se pojistíme- projdeme na netu 1000+1 návod aby se kachna povedla. Mno a tradá po cca 5 hodinách je kachna luxusní až se rozpadá. Mám radost. Zelí už je rutina.

Takže slavnostní jídlo je hotové. Rozhodnu se posbírat své ratolesti a jdu koupit nějakou tu zmrzlinku a na poštu.

1. Trouble nastává, když jedno z dětí 3 letá Bela odmítá vstávat a fňuká. Když se mi ji podaří probrat s prosbou, honem honem, než začne zase lít, jak z konve začne trouble číslo 2… Ona chce šaty! Venku 15 stupňů a ne a ne si to nechat vysvětlit. Vyřešíme to tak, že šaty máme zastrkané do kalhot a na nich mikinu… Krize zažehnána odcházíme z baráku.

2. Zdárně se doplazíme tempem vycházka na poštu. Jsme tam hned před odpolední otevíračkou. Já vesele natěšená peníze v kapse a beru si doklady. Dojdu k okýnku a koukám, jak vejr kde mám Občanku!!!?? Přemýšlím jak divá a pak mi to dojde… Já hloupá ji dala na skříň spolu s rodnými listy a přihláškami do školky!!! Aby chlap mohl dodat i moje nacionály. Mno nic nastává ukecávání paní za přepážkou, že je to balíček z lékárny se sunary a kašičkami pro malého. Chce aspoň nějaký důkaz, že jsem to já a tak ji na pult vysypu snad 100 lístečku. Kartiček průkazek s mým jménem a rodným číslem. Řidičák jaksi nevlastním… Paní teda chce vědět ať ji z hlavy vysolím rodné číslo. Tak to na ní vybalím, jak nejrychleji umím aby mi uvěřila a ona se chudák zasekne na prvních dvou číslech: D Mno zdárně odcházím z pošty s pocitem mé hlouposti a štěstím a balíkem uloženým v kočárku.

3. Tak a poslední kapka nastane, když dojdu do místní Žabky…. Vezmu si energy drink, holky zmrzliny a paní pokladní, milá paní již na naši smečku zvyklá, holkám rozbalí nanuky a čeká, až si nakoupím. Dojdu ke kase a sebevědomě dám kartu. ŠOK!!!! Nedostatek prostředků na kartě! Bože co teď? Mám pocit, že se zahrabu nebo aspoň strčím hlavu pod zem… Paní pokladní s úsměvem mává rukou, že nevadí ať ji to do večera doveze chlap, že má odpolední do zavíračky. Já rudá až na prdeli volám přítelovi, aby s tím počítal, a zahanbeně odcházím. Chlap cca za hodinku dojel a „dluh“ uhradil… a já už nebudu věřit jako dosud, že mám na kartě prostředky a budu si brát jistinu 3 dnů převodu….

Jako bonus u sepisování článku telefon… koukám a dceři zvoní mobil.. zvednu to a ona záchranka co jsem potřebovala? Twl oni potvory vytočili sanitu!!! Tak se paní vroucně omlouvám, že mi děti vzali mobil a že se nic neděje, že si dám pozor, aby se to neopakovalo. Paní na záchrance velice milá, že se nic neděle… Bože trochu klidu už!!!

Takže sedím doma jedno dítě na klíně, druhý neustále na telefonu i 20x denně protože je u babičky a je plné dojmů, další 3 holky sedí u pohádek. A mě napadlo, že třeba bude někdo potřebovat povzbudit, pobavit, pohoršit a rád si přečte o úsměvném „neštěstí“ jiných.