Kousnutí
mravencem aneb katastrofické scénáře
Další příběh
ze života je jen pár dní starý. Začalo to zcela nevině. Venku krásně – Konečně!!!!
– a já se rozhodla, že když mám chlapa furt v práci tak posekám zahradu.
Ta byla asi 2 týdny nedotčená, protože předchozí sekačka se tak nějak utavila.
Přítel stačil jen jeden večer posekat kolem baráku a zahrada byla zatím jako
džungle.
Takže…
Vytáhle jsem prodlužovák, nahnala děti na zahradu a zapojila sekačku. Mno a tím
jsem skončila… Ať jsem mačkala, co jsem mačkala, hýbala páčkami a čuměla i do
motoru, tak se mi ji prostě nepovedlo nastartovat. Berte prosím na vědomí, že
jsem přes 28 let žila v Praze v Paneláku a toto náčiní jsem vídala
jen z rychlíku: D Takže jsem se pustila do okopávání kořenů tújí aby, jsme
se jich zbavili už nadobro. Když se odpoledne – výjimečně ne v 8 večer –
zjevil chlap měl z toho velikou srandu a zmáčknul 2 TLAČÍTKA NARÁZ a
sekačka jela… Mno připadala jsem si jak idiot … Skoro jako moje proslulá motyčka…
ale o té zase jindy…
Takže jal se
sekání trávy, vzal si šortky a sekal a sekal a sekal. Tráva byla z džungloidního
stavu uvedena do přijatelného. Večer
usedl k PC a jen tak ledabyle oznámí, že ho něco kouslo a že to svědí. No
a známe to chlapy a jejich auínka. Přešla jsem to bez komentáře. Druhý den mi
volal z práce a stěžoval si, že noha bolí pořád a víc. Stále jsem to neřešila a dala mu večer
bactroban aby si to namazal a dal mi pokoj s kousancem od mravence… Začal
mít zimnici a usnul… Asi rýmička se mu přidala…
Nastal pátek
a chlap měl celodenní. Po pár hodinách, asi dvou, telefon. Že prý noha bolí
jako čert a že mu natéká… mno a to jsem už
zbystřila a dala si dvě a dvě dohromady. Co když se mu do nohy dostala infekce?
Mno stále s celkem ledovým klidem jsem mu oznámila, ať si zajede na
pohotovost. Jenže on je to nově Pan vedoucí a nemůže jen tak odejít, tak že prý
až večer po práci…
Takže den
šel dál, já se hrabala v zahrádce, čekala na příjezd brášky na víkend a
celou pitomou nohu vypustila z hlavy… Po několika dnech kdy se vše točilo
kolem zkulturnění zahrady jsem se těšila na večer s knihou… A pak ejhle.
Po příchodu domů z práce mi tu svoji nohu ukázal a já málem padla na zadek…
Noha velká rudá a horká… Umyl se a jel na pohotovost a já hned žhavila drát a
koukala na internetu, co by to mohlo být… jediné dostupné obrázky připomínaly
otravu krve a bakteriální infekci…
A tady
začíná moje katastrofické myšlení. Nažhavila jsem drát a řešila to s kamarádkou.
Ta obdržela fotku a začala panikařit víc než já, že je to otrava takže si ho
nechají v nemocnici. Syn s bratrem
seděli v obýváku u Pc a my po tel rozvíjeli diagnózy. Celá debata se
stočila na to, že kapačky sou dobrý, jen aby to nebylo něco horšího a nemusel
na amputaci. To jsme samozřejmě začali rozebírat a řešit, když přišel bratr
celý bílý „ jak jako amputaci? Oni mu uříznou nohu?“ My dostali záchvat smíchu
a vyvrátili mu to. Zatím se nevědělo. Čekalo se na telefon. Jenže my by jsme
nebyli my kdyby se nezašlo ještě dál. V každé situaci ať hypotetické nebo
reálné je to kouzelné „mohlo by být hůř“. Takže naše konverzace se stočila ke kvadruplegikům.
A to bylo úplně šílený kluci chodili a koukali na nás, jako co si děláme za
srandu a jestli je to tak hrozný. A já je uklidňovala, že ne a že se cizí
telefony neposlouchají… Během rozhovoru
coby kdyby, který mě zcela rozptýlil, abych nezešílela čekáním na to co to mé „6.
dítě“ nakonec má jsem napjatě očekávala hovor z nemocnice.
Nakonec jsem
se dočkala. Tak volám zpět a ptám se co? Odpověď byla zcela kouzelná: „Nic
dobrý. Nejdou mi světla na autě.“ Koukala jsem jak péro z gauče… „Jak jako
světla na autě? Se ptám na špitál? Co ti řekli?“ Zcela laxní přístup: Nic jdu
řešit auto….“
Takže já
celá v šoku volám zpátky kamarádce a říkám jí co právě padlo za rozhovor.
Ta již zcela vyčerpaná dostala záchvat smíchu a smála se tak až jsem se začala
řehtat taky a nechala světla světlem….
Později mi
dorazil domů, že jen žárovka vyhodila pojistky a dobrý. Najednou přikvačí
brácha s ledovým klidem mu oznámí: „ Se z toho auta nepo, ta už tady
řešila rampu až ti uříznou nohu….“ A na mě došel další nával smíchu, chlap na
mě koukal jak na svatej obrázek a jen mu padla čelist… Když jsem se uklidnila tak jsem mu vysvětlila
proč a co a jak. Mno zná mi tak jen mávnul rukou a KONEČNĚ mi oznámil diagnózu:
Silná alergická reakce asi na mravence. Dostal pigáro do prdel* a šel s práškama
domů.
Další průběh
už je poklidný po lécích spal během pár minut a byl klid: D Nakonec je však
vysadil (blbec) a raději šel do práce, protože „to přece nic není…..“ A on chce
jezdit autem a to se vylučovalo s medikací….
Večer se náchílil ke konci, děti jsem nahnala do postle a já hodila nohy na stůl, vzala si knihu a četla dokud mi nezačalo lízt na nervy chrápání z křesla vedle mě ....
Tak toť
příběh od ničeho k bebínku přes amputaci po zcela rychlé zahození za hlavu….
J
Žádné komentáře:
Okomentovat